Jednou takhle na zahradě jsme projížděli inzeráty na internetových bazarech. Najednou se nám ukázal inzerát s názvem RELAX HOUSE. Když jsme inzerát otevřeli, hned jsme věděli, že tohle je přesně to co jsme si vždy přáli. 

Ihned jsme si domluvili prohlídku. Pán byl překvapený, protože inzerát nebyl na světě ani 12 hodin. Ihned na prohlídce jsme řekli, že to kupujeme. Tak nějak odstartoval náš projekt SCHOVANÁ BOUDA.

Jelikož jsme při koupi přesně nevěděli jak a kam tuto krásnou boudu umístíme, zažili jsme přemýšlet o ideálním místě. Na každém místě nám něco vadilo. Buďto prostor okolo, přístupnost nebo jeho cena. 

Nakonec nás napadlo, že můžeme využít prostor u rodinného mlýna, který vlastní Vojtovi prarodiče. Po delší debatě, vysvětlování, slibování, ukazování a plánování se nám povedlo toto místo získat.

Místo bylo vybráno, ale problém byl, že bylo zarostlé stromy. Proto jsme si vzali sekery a rozhodli se, že místo upravíme tak, aby tam bouda krásně zapadla. 

Po chvilce jsme zjistili, že jen sekerou to nepůjde. Nastartovali jsme proto motorovou pilu a větší stromy pokáceli. Společnými silami se nám podařilo kmeny zpracoval a místo vyčistit.

Ještě po nás zbyly pařezy. S nimi nám naštěstí pomohl úžasný soused traktorem.

Řešili jste někdy bragristu? My taky ne. A všichni nám říkali, že je to tak na měsíc čekání, než někdo bude mít čas. 

Opět jsme to vše vyřešili po svém. Po cestě od Schované boudy jsme viděli, že v nedaleké vesnici má někdo bagr na zahradě. Zastavili jsme, zeptali se jestli pán nemá čas. A druhý den ráno, jsme měli bagr na místě a do odpoledne bylo vše hotové.

Zakopali jsme chráničky na vodu a elektriku. Vysypali štěrkový základ. Zní to tak, že nebyl žádný problém. Ale to by nebylo přeci to pravé. 

Už se vám někdy stalo, že vám zavolali dva studenti, jestli máte velké auto a mohl by jste jim do dvou dnů přivézt 16 tun štěrku. Asi ne, ale našemu známému jste toto překvapení připravili. 

Take s chráničkou byla sranda, napřed se nám nedařilo ji rozmotat. A jelikož Vojta musel odjet do Švýcarska, zbyla tato chlapská práce na Štěpánku, která vše zvládla na jedničku.

Před převozem jsme museli připravit podklad a betonové kostky, na kterých bude bouda sedět. 

Napřed jsme si půjčili tzv. žábu, aby jsme štěrk krásně zarovnali. To se nám po pár problémech podařilo a žába skákala tak jak měla. Teď už jen ty kostky.

Nakoupili jsme tedy písek a štěrkovou drť. Vše jsme vyměřili, vysypali a kostky usadili. Je pravda, že zkušený profesionál by to měl za hodinu hotové. My nejsme profesionálové, proto nám to vše trvalo od rána do večera. 

Vše se povedlo a převozu nic nebránilo.

Vše bylo připraveno a vypadalo to, že do dvou dnů bude bouda na svém místě. Bohužel nám do toho všeho začalo pršet museli jsme celý převoz posunout. 

Nevěděli jsme jak dlouho to bude trvat, protože jediná cesta pro velký náklaďák je pouze po poli. A kdyby pršelo tak asi navždy zapadne.

Pár dní co už pršelo méně a vypadalo to, že se převoz protáhne na další měsíc nám zazvonil telefon. Pán, který měl převoz realizovat nám řekl, že už není žádný problém boudy dostat a místo určení.

Při převozu jsme si splnili další sny. Štěpánka se projela v náklaďáku a Vojta si vyzkoušel výškové práce v nestandardních podmínkách. 

Nakonec jsme potřebovali vyřešit vodu. Nedaleko se nachází studna, která by byla naprosto ideální. Problém byl jak hadici zakopat hluboko pod zem. Na scéně se objevil náš bagrista a celý výkop nám udělal. 

Následně jsme znovu vyburcovali pána, který vozí štěrk. Info od nás dostal v 10h ráno a písek, který jsme potřebovali nám přivezl už v 15h odpoledne.

Když přilej instalatér, který měl jen připojit vodu přišel další velký zvrat. 

Jeho otázka že si není jistý jestli spojka hadic nevybouchne nás dost znepokojila. Naštěstí spojka vydržela a když jsme viděli, jak nahoře teče voda, spadl nám velký kámen ze srdce.

Když už byl možné okolí ukázat veřejnosti tak jsme se ještě rozhodli uspořádat venkovní kino. Udělali jsme posezení, koupili projektor, pověsili plátno a pozvali přátele. 

Akce to byla krásná a všichni jsme si to užili. Nebylo to určitě první akce tohoto typu a můžete se těšit na další. 

Když už jsme měli vodu, elektriku a boudu na místě tak jsme se rozhodli, že zkusíme onen populární crowdfunding. Vyhrála to platforma HITHIT a my začali vymýšlet odměny. Napsali jsme náš příběh a odeslali projekt ke schválení.

Ten se nám okamžitě vrátil a nás čekalo nespočet oprav.

Po asi měsíci jsme dokázali opravit všechny chyby a vyladit projekt do naprosté dokonalosti. A jelikož jsme trochu pověrčivý tak jsme vyrazili do lesa a projekt spustili 28. 10. 2021 ve 12:21.

A neumíme ani popsat jaký to byl pocit, když nám poprvé někdo přispěl.

Hledali jsme někoho kdy by nám mohl pomoc s nějakou propagací projektu a nenapadl nás nikdo jiný než Robin Veselý (@robinvesely___ ), umělec, sportovce a renesanční člověk. Hned jsme si řekli, že když se to Robinovi bude líbit tak asi děláme něco dobře.

Domluvili jsme se, přijel, vyzkoušel, pokecal, natočil a pochválil. Byl to zážitek a za to mu moc děkujeme.

Byli jsme na návštěvě u známých. Vojtovi najednou přišla SMSka a v ní stálo, že jsme byli doporučeni na reportáž. Během chvíle zazvonil telefon a na druhé straně byla nečekaně Česká televize.

Když nás hledali tak jsme je museli samozřejmě navádět. Jsme přeci Schovaná bouda. Když nás našli tak už to byla jízda. Jeden záběr, druhý záběr, třetí, čtvrtý a bylo hotovo.